Kortikoidy

Kortikoidy (ve smyslu léky) jsou synteticky vyráběné steroidní hormony podobné hormonu kortizolu, který se vyrábí v kůře našich nadledvin. V našem těle funguje kortizol a jeho deriváty jako stresové hormony, které nám svými účinky umožňují přizpůsobovat se dlouhodobému stresu. Jejich účinek je široký – od přerozdělování tělesného tuku po zvyšování hladiny krevního cukru a tlumení imunitního systému. Právě tlumení imunitního systému je ten důvod, proč jsou lékové kortikoidy tak populární. Imunitní systém chceme tlumit buď u závažnějších alergických projevů (astma, anafylaktický šok) u autoimunitních chorob a jiných nemocí. Zejména u alrgií a autoimunity nacházejí kortikoidy největší využití. Kortikoidy tlumí imunitní reakci na mnoha úrovních a mohou tak zablokovat silnou autoimunitní či alergickou reakci.

Nadměrné dávky kortikoidů mohou vznikat v našem těle nadměrnou funkcí nadledvin (například nezhoubný nádor nadledvin produkující kortikoidy) nebo mohou být dodávány do našeho organismu v podobě léků. Tak či onak mají vysoké dávky kortikoidů na náš organismus mnoho nežádoucích účinků, které by se daly shrnou pod pojem Cushingův syndrom.

S nadsázkou řečeno jsou kortikoidy taková smlouva s ďáblem. Rychle a účinně pomohou, ale musí se za to zaplatit vznikem nežádoucích účinků.

Problémy léčby kortikoidy:

1. Musíme si uvědomit, že kortikoidy u autoimunitních nemocí i jiných chorob neléčí vlastní příčinu onemocnění, pouze blokují imunitní systém poškozující tělo pacienta. Při nasazení kortikoidů tedy projevy nemoci často velmi rychle ustoupí, po vysazení kortikoidů se však mají tendenci navracet.

2. Pokud pacient bere kortikoidy dlouhodobě a pak je náhle vysadí, tak ho to může ohrozit na životě. Jeho nadledviny totiž poznají, že jsou přisunovány kortikoidy zvenku a přestanou je vyrábět. Člověk se náhle ocitne bez kortikoidů a to ho může usmrtit. Proto se kortikoidy po dlouhodobějším užívání musí vysazovat postupně.

3. Kortikoidy utlumí imunitní reakce celkově a činí tak člověka náchylného k infekcím i ke vzniku nádorových onemocnění. Tohle je důvod, proč se neustále hledají léky tlumící imunitu jen selektivně a nikoliv celkově.

4. Kortikoidy s sebou nesou riziko vzniku příznaků Cushingova syndromu. K těmto příznakům patří:

a) Přerozdělení tělesného tuku a obezita – Tuk se hromadí v obličeji a na břichu. Vzniká typický obézní měsícovitý obličej a velké břicho s relativně tenkými končetinami.

b) Zvýšení hodnoty krevního cukru – Může vzniknout obraz cukrovky 2. typu.

c) Poškozování kůže – Kortikoidy v tabletové formě mají celkově špatný vliv na tvorbu kolagenu, který se v kůži nachází. Kůže tak začne praskat a vznikají temně fialové kožní praskliny - strie(typicky na břiše). Kůži při dlouhodobějším užívání narušují i kortikoidy v mastech. zde je ovšem oblast poškození vázaná na místo aplikace masti.

d) Zvýšení krevního tlaku – Má vliv na rychlejší aterosklerózu a její komplikace

e) Žaludeční vředy – Kortikoidy blokují i tvorbu ochranného hlenu žaludku, který chrání žaludek před účinkem žaludeční kyseliny chlorovodíkové. Podle nových studií se kupodivu ukázalo, že samotné kortikoidy nemají na vznik žaludečních vředů velký vliv. Pokud ovšem zkombinujeme kortikoidy s nesteroidními antirevmatiky (léky na bázi aspirinu, paralenu, ibuprofenu apod.), tak je riziko vzniku žaludečních vředů velmi vysoké!

f) Osteoporóza – Kortikoidy mají vliv i na kosti a jejich dlouhodobé užívání způsobuje projevy  této nemoci.

Prevence: Prevence je zejména na lékaři a jde o to, aby kortikoidy předepisoval v takové dávce a formě, aby způsobily co nejmenší škodu. Například u roztroušené sklerózy se kortikoidy pokud to jde užívají jen ve fázích zhoršení nemoci a nikoliv stále. U méně závažných forem lupénky se kortikoidy používají v mastech a ne v tabletách. Masti mají nežádoucí účinky na kůži, ale nemají ostatní celkové nežádoucí účinky.

Pacient by si podle mě měl zapamatovat asi toto: Ačkoliv jsou kortikoidy léky s mnoha vedlejšími účinky, neměl by se nemocný těmto lékům vyhýbat a měl by je užívat podle pokynů svého lékaře. Kompetentní lékař si je vedlejších účinků vědom, a už když svého pacienta těmto vedlejším účinkům vystaví, má pro to svůj důvod. Co si vybrat – neléčit těžký lupus, který pacienta může usmrtit nebo podat kortikoidy, zachránit mu tak život, ale vystavit ho nežádoucím účinkům? U každého pacienta se tato otázka musí řešit individuálně.

K výše uvedenému bych měl dodat, že pacient by naopak v žádném případě neměl užívat kortikoidy ke zlepšení projevů své nemoci bez konzultace s lékařem. To může být stejně nebezpečné jako zaryté odmítání kortikoidů.